Zeus, otec bohů a lidí

Zeus byl pro staré Řeky nejvyšším bohem. Byl vládcem všech bohů, pověstnou „hlavou“ olympského Pantheonu. Když si se svými sourozenci rozděloval moc ve světě, dostal losem nebe. A jakožto vládce nebes byl také původcem všech atmosférických jevů. Od něho pocházel hrom, blesk, mračna, sníh, déšť, vítr, bouře, ale i duha. Sídlil na Olympu, kde mu syn Héfaistos vystavěl nádherný kovový palác. Své postavení si však musel nejprve vydobýt.

Zeus byl nejmladším, šestým, potomkem Titánů Krona a Rheie. Kronos se však natolik obával odplaty, kterou mu prorokoval jeho otec Úranos (jehož Kronos připravil nejen o trůn, ale i o mužství), že místo aby své děti zahrnoval otcovskou láskou, všechny své potomky polykal. Rheia se pochopitelně pro své děti trápila a přemýšlela, jak by krutého manžela přelstila. Když byla těhotné s otcem bohů a lidí Diem, odešla potají na Krétu a čerstvě narozené dítě odevzdala k opatrování Zemi a nymfám Idaji a Adrástei. Kronovi pak k polknutí místo Dia podstrčila obyčejný kámen. Nymfy novorozeně živily mlékem kozy Amaltheie a medem. Dítě střežili také mytičtí ozbrojenci Kúréti, kteří bili meči do svých štítů, aby přehlušili Diův pláč.

Když Zeus dospěl, rozhodl se bojovat s Kronem za osvobození svých sourozenců. Podle rady bohyně rozumu Métidy dal Zeus Kronovi medový nápoj smíšený se solí a hořčicí a Kronos vyvrhl v obráceném pořadu své děti. Jako první vyvrhl kámen, jenž spolkl naposledy a ten Zeus později vystavil v Delfách jako „památník pro potomky, div divoucí pro smrtelníky“ (viz Theogonia, 500).

Kronos, se ovšem své vlády nechtěl vzdát snadno a na pomoc proti Diovi a jeho sourozencům si přizval ostatní Titány. Zeus tísněný náporem se proto rozhodl osvobodit Kyklópy, kteří ho vyzbrojili blesky a hromy, Hádovi dali čapku, která činila neviditelným, a Poseidonovi pak zlatý trojzubec. Zeus neváhal ani propustit z Tartaru hrozné Hekatoncheiry, které uvrhl do zemských hlubin Úranos. Ti potom na Titány celých 300 let házeli kameny. Teprve pak byl Kronos přemožen a Zeus jeho i některé další Titány smetl blesky do Tartaru, kde je dosud hlídají Hekatonheirové.

Zeus si pak losováním rozdělil vládu nad světem se svými bratry. On dostal nebe, Poseidon moře a Hádes podsvětí. Díky své síle se ale Zeus brzy stal vládcem všech bohů. V Iliadě (VIII, 18-27) sám Zeus vychvaluje svou sílu takto:

Vezměte zlatý řetěz a přivažte k nebeské báni,
sami se zavěste naň, jak bohyně všecky tak bozi  -
přec však z nebeských výšin by nebyl na zemi stažen
Kronovec, nejvyšší vládce – i kdyby sebevíc táhli –
však kdybych pak já chtěl zatáhnout opravdu vážně,
vytáhl bych vás všecky i se samou zemí a mořem, (…)
o tolik nad bohy všecky i nad lidi vynikám silou.

Nový vládce bohů však nebyl vždy velice oblíben. Poseidon proti němu jednou vedl vzpouru a Dia dokonce spoutal (viz Ilias I, 396-406). Osvobodit se mu pomohla až bohyně Thetis.

Zeus se oženil se svou sestrou Hérou a měl s ní tři děti: boha války Area, boha ohně, kovářů a umělců Héfaista a bohyni mládí Hébu (některá z alternativních pojetí najdete zde). Héra byla Diovi naprosto věrná, aby prokázala, že je hodná své funkce ochránkyně manželství. Zeus však proslul četnými zálety. Ve své záletnosti neznal vždy míry a využil všeho, aby dosáhl přízně některé bohyně nebo i smrtelné ženy, do níž se zamiloval. Přibližoval se ke svým vyvoleným v nejrůznějších podobách, jako býk (k Európě), labuť (k Lédě), zlatý déšť (k Danae) nebo třeba i v podobě jejich manžela (k Alkméně). Nejznámější Diovi potomci byli tito:

•  Pallas Athéna (zrodil ji sám ze sebe)
•  s Hérou: Arés, Héfaistos, Hébé
•  s Létó: Apollón, Artemis
•  s Maiou: Hermés
•  s Démétrou: Persefoné
•  s Diónou: Afrodíté (podle jiné báje se Afrodíté zrodila ze zpěněné mořské vody, do níž dopadlo Úranovo přirození useknuté Kronem - odtud slula Afrodíté Úrania)
•  s Themidou: Hóry
•  s Euyrnomou: Charitky
•  s Mnémosynou: Múzy
•  s Alkménou: Héraklés
•  se Semelou: Dionýsos
•  s Danaou: Perseus
•  s Lédou: Kastór, Polydeukés, Helena
•  s Európou: Mínós, Rhadamanthys, Sarpedón
•  s Íó: Epafos

Zeus určoval a střežil zákony, řády i právo. Nebyl však nejvyšším pánem všeho. Nad ním stál ještě osud. Nemohl změnit, co se má stát, ale mohl lidi na jejich osud alespoň upozornit. Diova nejslavnější věštírna stála v epeirské Dodóně, kde se věštilo ze šumění posvátných dubů, stromů, které Diovi byly zasvěceny. Zeus sesílal i jiná věštná znamení, například sny nebo orly.

Byl mírumilovný, dobrý a laskavý, a proto když upevnil svou vládu, propustil i několik bývalých nepřátel. Řekové ho považovali za ochránce prosebníků, hostů a přísah. A ublížit hostu nebo porušit přísahu proto pro ně bylo jedním z nejtěžších zločinů. Zeus však byl také velice prchlivý (vlastního syna Héfaista srazil z Olympu na zem, když mu odporoval a zastával se své matky) a krutý proti zpupným lidem (krutě potrestal například Ixíona, který zatoužil po jeho manželce Héře).

Řekové k Diově poctě vystavěli mnoho chrámů, oltářů a nespočetných soch. Athénský sochař Feidiás za doby Perikleovy vytvořil slavnou sochu Dia Olympijského ze zlata a slonoviny, jeden ze Sedmi divů starověkého světa. V Olympii pak byl nejproslulejší Diův chrám a v Pergamu jeho nejkrásnější oltář.

Mezi Diovy atributy patřilo žezlo, blesk, orel či obětní miska. Vyobrazován je často s věncem z dubových nebo olivových ratolestí. Mezi jeho nejčastější příjmení patřila Kronovec, Oblačný, Keraunios (bleskovládce), Horkios (strážce přísah), Xenios (strážce pohostinství) nebo Sótér (spasitel).

Římskou obdobou Dia je Jupiter, s nejčastějšími příjmeními Optimus Maximus, Capitolinus (Kapitolský), Dius Fidius (strážce přísah), Hospitalis (strážce pohostinství), Fulminator (bleskovládce) nebo Tonitrualis (hromovládce).

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (7 votes)