Portál Antika

Můj komentář se ani příliš nevztahuje k tomuhle článku, ikdyž s ním poněkud souvisí. Před lety se mi dostala do rukou kniha "Hovory k sobě", což byl volný přepis folozofického díla Marka Aurelia. Ta kniha se mi bohužel ztratila vlivem mé dobroty v půjčování. Co mi z ní zůstalo v paměti ale je nesmírně příznivý dojem vzhledem ke stoicismu, filozofického náhledu na život a svět. Hodně by mě zajímal komentář k tomuto filozofickému poselství z dávných časů.
Filozofické směry z časů antiky byly prazákladem náboženství následných časů. Z nich vycházelo i křesťanství, které bylo pokračovatelem judaismu. Navazoval pak i islám. Všechny víry spojuje tak, podle mého, původní filozofický náhled na svět. Zcela logicky jsou propojitelné náhledy všech vír, ba i hinduismu a jeho odnoží. Jde o morální kodexy vytvořené lidstvem v běhu času. A tak si myslím, že nelze zavrhovat žádnou víru i přes možnou kontroverznost v jejím uplatňování.
Rozdílnost církví není až tak podstatná. Jsou to jen určitá společenská uskupení věřících, kteří se mezi sebou podporují a mají snahu držet filozofické náhledy na svět a život. Napříč všemi vírami v Boha či bohy se nese prazákladní filozofický postoj daný z časů antiky a dřívějších. Každá víra má i dnešním lidem co říct a obnovit to poselství z věků.
A tak nelze křesťanství jen napadat pro historické děje, v kterých byli lidé zneužiti s pomocí víry. I samotné materialistické přesvědčení dnešní doby je dáno jistou vírou při poznání. Je to víra jako i ty předešlé, jen má punc současnosti. Na materialismus doplatilo lidstvo též a to patrně největším možným utrpením a obětmi. Poslední materialistický pohled, tzv. vědeckého materialismu, byl jen pomocnou pákou pro uplatnění diktatury.
Antika je nám příkladem, jak společnost může přecházet od demokratických principů k diktatuře. Tedy od svobody jedinců k jejich otroctví pro diktátory. Vina není víra v Boha či bohy, ale zneužívání věřících. Není vůbec podstatné jestli lidé věří v božství a nebo věří v nevěření, tedy jsou jen materialisty. Není vůbec důležité jestli lze doložit existenci Boha či bohy. Je podstatné, jestli společenský systém uplatňuje diktaturu či demokracii.
Naposled bych chtěl poprosit, zda by se kdo zde nemohl blíže zabývat oním Markem Aureliem a jeho filozofickými náhledy na svět, původem filozofických směrů a také hlavně poselstvím poznatků z časů antiky ve smyslu přirovnávání k dnešku. Žiji totiž v dojmu, že vše už tady kdysi bylo a děje se opakují ve stoupající spirále času. Demokracie se tak cyklicky střídá s diktaturami a je možné poznáním demokracii udržet déle oproti neštěstí diktatur. Jsem přesvědčený, že lidé jsou stále stejní a ani o kousíček se vlastnostmi nezměnili. Jediné co se mění je technika používaná lidmi na základě vědeckých poznatků. To se vyvíjí geometrickou řadou při zachování stejné úrovně myšlení člověka od věků.
Snad je možné reagovat na mé připomínky a nejen uvádět historická fakta, ale i rozebírat historii v kontextu s dneškem.

Sókratés Scholastikos (asi 380 - 440 n. l.): Církevní dějiny, Kapitola 15:

V Alexandrii žila jakási žena jménem Hypatia. Byla dcerou filozofa Theonise. Tak pokročila ve vědách, že daleko překonala všechny filozofy své doby. Nejenže vstoupila do platónské školy založené Plotinem,1 ale také obory všech filozofů dovedla vysvětlit všem, kdo ji chtěli poslouchat. Proto k ní odevšad přicházeli, kdo měli zájem o filozofii. Při svém velkém sebevědomí, které čerpala z filozofie, neváhala ve vší skromnosti předstoupit před přední osobnosti. Všichni ji pro její obzvláštní sebeovládání ctili a přijímali. To vyvolalo závist. Když totiž často hovořila s Orestem, začal ji církevní lid obviňovat, že zcela znemožnila smír biskupa s Orestem. Proto jistí lidé povahově vznětlivější, jejichž vůdcem byl lektor kostela Petr, si na ni počíhali, když se odněkud vracela domů, shodili ji z vozu, přivedli do kostela zvaného Kaisarion, svlékli z ní šaty, rozdrásali jí tělo ostrými střepy až k smrti, pak jí uťali údy, donesli ji na místo zvané Cinaron a tam ji spálili. Tento zločin poskvrnil pověst Cyrila i alexandrijské církve. Vždyť kdo vyznávají křesťanské náboženství, nesmějí zabíjet, válčit ani něco podobného dělat. Toto se stalo ve 4. roce Cyrilova episkopátu a v 10. roce Honoriova a 7. roku Theodosiova konsulátu v březnu v postní době.

1. Plotinos (204-270) pocházel z egyptského města Lykopole. Základní otázkou Plotinovy filozofie byl pojem Boha a jeho poměr k světu. Jako Filon i Plotinos učí, že člověku není vůbec možno plně pochopit a poznat božství. Víme jedině, že Bůh je, ale nevíme, co jest. Dovedeme pouze postihnout, čím být nemůže, neboť všechny naše pojmy odvozené z konečných věcí nestačí na vyjádření jeho nekonečnosti (Josef Kratochvíl, Meditace věků I, str. 214).

Díky Vargantovi za vypátrání příslušného úryvku :-)