Poznání boha
(II 115—135)
Kdo by moh' jinak než darem nebeským poznávat nebe,
kdo by moh' nalézat boha leč ten, kdo bohů je částí,
obrovskou nebes klenbu, jež bez konce v dálku se táhne,
světa plamenný kryt a hvězdných znamení reje,
věčný pak boj, jejž svádějí stálice s oběžnic sborem,
kdo by moh' zřít a všechno to pojmouti do těsné hrudi,
kdyby tak bystrý zrak kdys nedala příroda duchu,
kdyby s ní spřízněnou mysl k své podstatě nebyla vedla,
kdyby takové dílo jí nebyla vnukla a s nebes nemělo původ,
co k nebi nás volá a k posvátných stykům,
k prvním zákonům hvězd, jež dají nám při narození ?
Nebyl by hřích chtít chápati svět, když svět by to nechtěl,
jakoby v sebe jej zajmout a na zemský okrsek srazit?
Pro to však, co jest zřejmé, nám netřeba úvodů dlouhých.
Samo splnění všeho dá váhu a důvěru dílu.
Nikdy se neklame rozum a sám též neklame nikdy: řádně se cestou dej,
již ověří příčiny pravé, výsledek pak se dostaví; vždy, jak předpověď dána.
Kdo by měl odvahu to, co osudem určeno, klamným nazvat
a losu tak mocný soud si překonat troufal?
překlad : F. Stiebitz.
Komentáře
Poezie
Moc krásné....škoda jen ,že tak málo....nebylo by možné ještě něco přidat?DíkyWena
Určitě něco přidám :)
Určitě něco přidám :)
Dorry