Jídlo a pití v antice

Lze bez nadsázky říct, že základy evropské civilizace byly položeny ve starověkém Řecku a Římě. Pokud se zaměříme na oblast stravování, dojdeme k obdobným výsledkům  Zatímco Keltové a Germáni pekli v popelu své placky z nekvašeného těsta, v antickém světě panovaly i v jídle naprosto kultivované a vybrané návyky a způsoby. Protože antické stravování je rozsáhlým tématem, jediný článek na něj stačit nebude. V prvním příspěvku se dočtete o antickém jídelníčku.

Řecký jídelníček

Základem veškerého stravování starých Řeků byl chléb. Řekové archaického období se živili hlavně moučnými plackami, které později vystřídal chléb z kvašeného těsta. Původně byl záležitostí vyšších vrstev, v klasickém období se stal stravou bohatých i chudých.

Chléb se nejčastěji se konzumoval máčený ve víně. Otrokům přikovaným k veslům antických galér vkládali údajně dozorci během plavby tento pokrm přímo do úst. Z různých druhů mouky nebo z nabobtnaných luštěnin (hrachu, fazolí, čočky a bobů) se často připravovaly i kaše. Kaše se buď ochucovali medem, nebo ve slaných variantách doplňovali vajíčky a sýrem.

Jako příkrm ke chlebu se používaly hlavně fíky a olivy. Olivy jsou dodnes jednou z nejtypičtějších plodin země (např. v legendě o založení Athén je zmíněn spor bohů Poseidona a Pallas Athény o patronát nad městem. Athéňané vítězství nakonec přisoudili Athéně, neboť naučila obyvatele pěstovat olivy), ze kterých se i ve starověku lisoval olej, s rozličných použitím – jednak na smažení, dále v kosmetice (atletická cvičení) a ten méně kvalitní ke svícení.

Bez ovoce a zeleniny si dnešní jídelníček nedovedeme představit a ani ve starověku to nebylo jinak. Ne náhodou byli Řekové okolními národy nazýváni ‘pojídači listí’. Řekové pěstovali nebo dováželi většinu z dnes známých druhů ovoce, zeleniny a koření. Vzhledem k existujícímu obchodnímu spojení s Dálným východem byly na trzích i produkty této oblasti, jinou otázkou byla ovšem samozřejmě jejich cenová dostupnost. V zásadě lze říci, že od doby antiky byl jídelníček obohacen už pouze o plodiny Nového světa.

Zelenina se jedla hodně syrová, upravená jako salát, smísená s olejem či octem, máčená do různých omáček nebo se vařila. Nejoblíbenější zeleninou byla cibule a česnek. Známý byl hlávkový salát, jedla se čekanka, mrkev, zelí apod. Jako dezert se často podávaly ořechy. Lískové se jedli čerstvé nebo pražené, pistáciová jádra se míchala s medem. Mleté kaštany se přidávali do mouky na pečení.

Důležitou součástí řeckého jídelníčku bylo i maso – hovězí, skopové, a nejčastěji vepřové. Roli zvěřiny postupně stále víc přebíraly ryby (které v době Homérově a zřejmě i v době archaické byly považovány za jídlo chudiny). O stoupajícím významu ryb svědčí i to, že nejživější částí agory (hlavního tržiště řeckých měst) začínala být najednou přidělována rybímu trhu. Ze sladkovodních ryb se největší oblibě těšil úhoř. Z mořských ryb byl nejdražší tuňák, naproti tomu nejméně ceněna zůstala sardel. Kromě ryb si starověcí Řekové pochutnávali i na jiných mořských živočiších, zejména mlžích, krabech a chobotnicích. Současně s rybami přicházela do módy i konzumace vnitřností (dříve pokládaných za prakticky nepoživatelné; např. Prométheus je bohy potrestán za to, že jim jako jejich podíl – to jest oběť – určil pouze vnitřnosti a kosti obalené tukem).

A co k pití?

Nejoblíbenějším nápojem starých Řeků bylo víno. Pili ho v průběhu celého dne, ale výhradně smíchané s vodou nebo jinak upravené. Vylepšovali ho medem, kořením, bylinkami, plátky květů a dokonce i moukou. Kvůli konzervaci do vína také přidávali mořskou sůl.

Amfory byly často vymazané pryskyřicí, aby lépe těsnily, ale pryskyřičná chuť se samozřejmě dostala i do Dionýsova moku. Tradice je tradice a i když se možnosti skladování a výroby vína časem zlepšovaly, víno chutnající po pryskyřici (retsina) se v Řecku vyrábí až do dnešních dnů.  

Klasické menu klasického Athéňana

O tom, jak konkrétně mohla vypadat strava Athéňanů v 5. stol. př. n. l., si můžete přečíst na následujících řádkách:

Snídaně (akrátisma) 

Chleba či jiné pečivo máčené v tentokrát neředěném víně. Chléb byl základem veškerého stravování starých Řeků. V homérské době (tj. asi 8. - 6. stol. př. n. l.) se jedly především ječné nekvašené placky. Ty později vystřídal chléb z kvašeného pšeničného těsta. Původně byl záležitostí vyšších vrstev, v klasickém období ho však stejnou měrou jedli bohatí i chudí.

Oběd (áriston)

Chléb, mléčná kaše s fíky, pšeničná placka s cibulí nebo olivami, zelenina. Ředěné víno nebo mléko.

Večeře (deipnon)

Pokud se ten který večer nekonala hostina, Řekové většinou dali přednost lehké teplé večeři, jejímž základem mohla být hrášková kaše, rybí polévka, uzená ryba nebo vařená zelenina. K tomu se samozřejmě podával nezbytný chléb a ředěné víno. Ke smažení, pečení a ochucování Řekové používali výhradně olivový olej.

Jedlo se převážně rukama. Maso se krájelo nožem, na polévky se používaly lžíce. Vidličku staří Řekové ještě neznali.

Hostina (symposion)

Hosté jedli různé druhy masa (především zvěřinu, vepřové, skopové a hovězí) k němu přikusovali chléb a zeleninu. Podávaly se také kaše, polévky, omáčky, saláty a zákusky. Co se nesnědlo večer, často se „zpracovalo“ druhý den k obědu.

Antické kuchařky

Kdo by hádal, že mezi nejrozšířenější knihy starověku patřila díla básnická, historická nebo filosofická, mýlil by se. Antičtí lidé zbožňovali levné milostné romány, snáře a také kuchařky. Starověké recepty mohly vypadat například takto:

Recept na nasolené maso nebo kousky šunky

Nasolené maso nejdřív povař, aby se odstranila slaná příchuť. Potom dej vše do jedné nádoby se čtyřmi díly stolního vína, dvěma díly sladkého vína a jedním dílem octa. Upraž sušený koriandr, tymián, kopr, fenykl, nejdřív je mezi sebou ale řádně promíchej. Uvař to. Když je to z poloviny hotové, přidej med a nepříliš ostrý kmín. Jiní též přidávají pepř, slévají šťávu do předehřátého hrnce a přidávají kousky morku a teplé drobty chleba.

------------------------------------------------------------------------------------------

Římský jídelníček

Neobvyklejším pokrmem Římanů byla kaše či řidší těsto připravované ze špaldy nebo z praženého ječmenu. Přídavkem ke kaši byla zelenina (nejčastěji kapusta, cibule a řepa), luštěniny a sýr. Stejně jako Řekové měli v oblibě míchané saláty, které dělali z řepy, brukví, cibule, česneku, pórku a okurek.

Pravděpodobně díky severním národům se naučili konzumovat houby: hřiby, křemenáče, žampiony a dokonce i lanýže. Z Pontu zase dovezli Římané doEvropy třešně, z Arménie meruňky (proto jejich odborný název zní Malum Armeniacum, arménské jablko), z Persie broskve (Malum Persicum, perské jablko). Citrusy jim však byly povětšinou neznámé.

Co se masa týče, Římané preferovali vepřové. Vysoce si také cenili vnitřností – často za ně platili více, než za samotné maso. Vařili bachor, játra, podbřišek. Připravovali klobásy, jelita, jitrnice i paštiky. Ti nejbohatší si rádi pochutnávali na ptačích jazýčcích, zvláště chutné jazyky prý měli plameňáci, slavíci a papoušci.

Úlitby a oběti stručně

Mluvíme-li o antickém jídelníčku, nesmíme zapomenout na jednu okolnost, která je důležitější než prostý výčet pokrmů. Každé jídlo, každá hostina, byly ve starověku spojeny s náboženskými obřady. Bohům se obětovalo před každým jídlem, ať už symbolickou úlitbou, nebo skutečným spalováním nejlepších částí (kýt) obětních zvířat. Při slavnostech byli obětováni býci, berani a jiná zvířata. Jiné božstva dostávala své příděly ve speciálních obětních nádobách tvořených řadami misek obilí, různých plodů a mléka.

------------------------------------------------------------------------------------------

Použitá literatura:
Bouzek, J.: Život v době Periklově; Máj, Praha 1989.
Bouzek, J.: Encyklopedie antiky; Svoboda, Praha 1973.
Hošek R., Marek V.: Řím Marka Aurelia; Mladá fronta, Praha 1990.
Hošek, R.: Země bohů a lidí; Obzor, Praha 1972.
Čtení o antice 1977. Svoboda, Praha 1978.

Váš hlas: Žádná Průměr: 4.4 (37 votes)