Portál Antika

V těchto dnech se opět vracím k Iuliu Caesarovi a k jeho zápiskům o válce galské. Nejen že vynikal jako výborný stratég, ale také i jako spisovatel. Své zážitky a zkušenosti popisuje natolik živě, že i po dvou tisících letech vás v táhnou do děje.

Caesar se ocitl v Gálii ve chvíli, kdy se galské kmeny začaly různě přeskupovat v rámci získávání nových úrodných polích. Tyto kmeny tlačily na jiné galské kmeny spřátelené s římským národem. Caesar musel na stěhování kmenů reagovat, pokud Řím nechtěl, aby se v budoucnu Galové nezačali hrnout i do Itálie.

 Jednou z největších starostí římského velitele na tažení byla nutnost udržovat armádu adekvátně zásobenou. I v době míru vyžadovalo zásobování armády v jejích posádkách značné úsilí. Standardní součástí vojákova platu byly srážky za jeho jídlo, a bylo důležité, jak pro morálku, tak pro zdraví a efektivitu armády, aby byly skutečně vydávány odpovídající příděly.

Když v Římě propukla občanská válka mezi triumviry a Brutem a Cassiem, nebyla to pouze římská krev, která byla prolévána. Občanské války se zúčastnilo mnoho národů, které stály na jedné či druhé straně a statečněji bránily své spojence. 

V době kdy se moc Říma začala upevňovat a expandovala stále silněji do západní Iberie (dnešní Portugalsko), objevil se v tomto kraji hrdina, který by spíše patřil do hómérských hymnů než do skutečné historie. Řím byl v druhé polovině druhého století velmocí, která ovládala velkou část antického světa a žádná jiná velmoc se již nemohla s Římem měřit. A přesto se objevil Viriathus z Lusitánie, který po osm let v letech 147-139 př.n.l. vedl osvobozenecký boj proti Římanům.