Na začátku 6. století př. n. l. by jistě žádného Athéňana nenapadlo, že se jeho obec stane jednoho dne středomořskou velmocí a matkou politického zřízení, které ovlivní v budoucnosti mnohé myslitele i státy. Demokracie neboli vláda lidu se měla stát zřízením osvobozující občany od samovládců a oligarchů.Řecký básník Homér popisoval ve svém eposu Ílias dobu 14. – 12. století př. n. l., ve které v řeckých městech vládli monarchové. Králové však od 11. století př. n. l. začali pozvolna ztrácet svůj vliv ve prospěch aristokracie. V Athénách se nejprve museli dělit o moc s „polemarchem“ (velitelem vojska) a když vznikla funkce archónta (regenta) obdařeného civilními pravomocemi, ztratili kontrolu i nad civilními záležitostmi. Králi tak nakonec nezbylo nic jiného, než dohlížet na náboženské obřady.