Portál Antika

Lidská mysl, pátrajíci po smyslu své existence, se stala otrokem svého
úkolu natolik, že sama sebe určila svým hledáním pravdy jako cosi
bezesmyslného, prázdného samo o sobě. Něco, do čeho musí být smysl
teprve vložen, prázdná nádoba. Ale Vy, kdož nejste tyto prázdné dunící
nádoby vyzdobující svůj vnějšek symboly vyhadřující jejich pasivitu
vůči osudu a samy sebe plní dekadentními miso-sofiemi: Buďte smyslem,

Když Věčně Živý pomalu kráčel za Obzor, ještě jednou ohlédl aby spatřil své poslední potomstvo. Viděl, jak za ním běží dav těch, kteří jej ještě mohli spatřit. Hrozivě mávali zbraněmi, z posledních sil se jej ještě snažili dohonit a hlasitě jej proklínali: “Táhni ty zloději našich duší! Táhni ty nenasytný žroute! Vlastním synům jsi odtrhl od úst, abys alespoň zčásti nasytil svůj neukojitelný hlad! Táhní ty zloději Světla!” Blázni. Myslí si že když Světlo od nich odchází, že je jim kradeno.